Pôvodná latinská regula

česká verzia

 

Zde začíná Předmluva k Pravidlům Řádu

  1. Hovoříme především ke všem, kdož tajně opovrhují svou vlastní vůlí a s touhou sloužit s čistým srdcem svrchovanému vladaři jako rytíři a s upřímným zájmem touží nést a bez přestání nosit tento velmi vznešený zbroj poddanosti. A proto vám připomínáme, vám, kdož jste dosud vedli život světského rytíře, v němž podstatou nebyl Ježíš Kristus, ale jenž jste pojali pouze z lidského zalíbení a abyste následovali ty, které Bůh vyvolil z davu zatracených a kterým dal ve své blahosklonné laskavosti bránit Svatou církev, abyste pospíšili přidat se k nim na stálo.

 

  1. Kdokoli bude rytířem Krista, volíce si tak sám tuto svatou službu, musí ve svém vyznání a víře sjednotit čistou pracovitost a urputnou vytrvalost, což je tak ceněné a svaté, známé i svou vznešeností, takže když je to ochraňováno a nepotřísněno, zasloužíte si pro to být ve společnosti s mučedníky, kteří zasvětili své duše Ježíši Kristu. V tomto církevním zřízení je v rozkvětu a obnově zřízení rytířské. Toto rytířství pohrdalo láskou k justici, která stanovuje jeho povinnosti a nečiní, jak by měla, což je ochraňovat chudé, ovdovělé a sirotky a církve, nýbrž usiluje o plundrování, ničení a zabíjení. Bůh je s námi a naším ochranitelem Ježíšem Kristem, seslal svého přítele ze svatého města Jeruzaléma na pochod do Francie a Burgund, kterýžto pro naši spásu a pro šíření čisté víry neupustil od nabízení duší Bohu, vítané to oběti.

 

  1. My potom, ve vší radosti a bratrství, na žádost Mistra Huga De Payens, který pod přízní Svatého Ducha náš Rytířský Řád založil, jsme se shromáždili z různých dalekých provincií u Tróje, na svátek slavností našeho pána Sv. Hilary v roce 1128, roku vtělení Ježíše Krista, 9.roku po založení výše zmíněného Řádu rytířského. A o zavedení a počáteční úloze Rytířství jsme se zde doslechli od našeho Mistra a bratra Huga De Payens, a na základě limitů našeho chápání jsme ocenili to, co se zdálo být přínosné a zavrhli vše zlé.

 

  1. A protože vše, co se událo na onom shromáždění nemůže být řečeno a vyčteno, nemělo by to být proto bráno na lehkou váhu, nýbrž moudře posouzeno. Nechali jsme to tudíž v diskrétnosti obou – našeho vznešeného Otce lorda Honora a vznešeného patriarchy Jeruzaléma Stephena, který věděl o záležitostech na Východě a o nemajetných Rytířích Krista a ve správě církevního shromáždění jsme jej náležitě ocenili. Přestože velký počet církevních otců, kteří se shromáždění zúčastnili, oceňovali autority našimi slovy, přesto bychom neměli jen tak v tichu přejít vyřčení a soudy, které pronesli.

 

  1. A proto já – Jean Michel, kterému byla svěřena tato vzácná služba a z milosti Boha, sloužíc jako pouhý zapisovatel přítomnosti, dokumentuji na příkaz shromáždění a ctihodného otce Bernarda, opata z Clairvaux. Zde jsou uvedena jména otců, kteří se shromáždění zúčastnili:

 

  1. První byl Matthew – biskup z Albany – z vůle Boha papežský nuncius Svaté církve v Římě, Renaud – arcibiskup z Reims, Henri – arcibiskup z Sens a jejich následovníci, Ocelin – biskup ze Soisson, pařížský biskup, trojský biskup, orleanský biskup, biskup z Auxerre a biskup z Meaux, biskup z Chalons, biskup z Laon, biskup z Beauvais, opat z Vezelay – kt.se později stal arcibiskupem z Lyonu a pepžským nunciem Svaté církve v Římě, opat z Citeaux, opat z Pontigny, opat z Trois – Fontaines, opat Sv. Denis de Reims, opat Sv. Etienne de Dijon, opat z Molosmes, výše zmíněný Bernard – opat z Clairvaux, jehož slova byla všemi ceněna. Přítomen byl také Mistr Aubri de Reims, Mistr Fulcher a další, které by bylo těžko vyčíst. A všichni ostatní, kteří nebyli uvedeni snad vezmou s povděkem ocenění, že jde o příznivce pravdy – jako je hrabě Theobald, hrabě z Nevers, Andre de Baudemant. Tito se shromáždění účastnili tak, že se zblízka snažili rozpoznat a ocenit to správné a zavrhnout to, co se jim správné nezdálo být.

 

  1. Přítomen byl také bratr Hugem de Payens, Mistr Rytířského řádu, s některými svými bratry, které přivedl. Jde o bratra Rollanda, bratra Godefroye a bratra Geoffroi Bisota, Br. Payen de Montdidier, Br. Archambauta de Saint Amand. Stejný Mistr Hugem se svými následovníky se připojil ke zvykům a pozorovnáním výše zmíněných otců, jejich prostým začátkům a jednomu, kt. Řekl: Ego principium qui et loquor vobis – což znamená Já, který k tobě promlouvám, jsem počátkem (dle toho, co je upamatováno).

 

  1. Shromáždění bylo potěšeno tím, že úvahy na něm vyřčené a diskuse nad Svatým Písmem, které bylo důkladně prostudováno s rozvážností Lorda Honora, papeže Sv. Církve v Římě, s patriarchy Jeruzaléma a se schválením Kapituly, společně se souhlasem nemajetných Rytířů Kristova Řádu v Jeruzalémě, by mělo být zapsáno a nezapomenuto, ponecháno na věčnost tak, aby v čestném a morálním životě člověk mohl přijít ke svému stvořiteli, milostivému Pánu, jehož soucit je sladší než med – a jemuž toužíme sloužit. Per infinita  seculorum secula. Amen.

 

Zde začínají pravidla nemajetného Řádu Rytířů

  1. Ty, kdož se zříkáš své vlastní vůle a vy ostatní – sloužící svrchovanému vladaři s koni a ve zbroji, pro spásu vašich duší, po určený čas – bojujte všude s čistou touhou poslouchat mši svatou a celou službu v souladu s církevním právem a zvyky Mistrů svatého města Jeruzaléma. Oh, vy ctihodní Bratři, podobně je s vámi Bůh, jestliže přislíbíte opovržení světu podvodu v nepřetržité lásce k Bohu a přemůžete pokušení svého těla – podporováni jídlem Boha a svlažováni dle instrukcí našeho Pána, na konci naší církevní služby by se nikdo z nás neměl bát jít do boje, když od nynějška nosí tonzuru.

 

  1. A pokud je některý z našich bratrů vyslán ve své církevní službě na Východ, často nejsou podmínky pro to, aby se dostavil k bohoslužbě a měl by pak namísto mše odříkat 13 Paternosterů, 7 za každou hodinu a 9 za večery. A my všichni mu to nakazujeme. Ale ti, kteří jsou ze stejného důvodu vysláni a nemohou se pouze dostavit ve stanoveném čase na bohoslužbu – pokud je to možné, stanovené hodiny by neměly být vynechány, aby tak byla splněna povinnost k Bohu.

 

Obyčej, podle kterého by měli být Bratři přijímáni

  1. Pokud si jakýkoli světský rytíř, nebo jakýkoli jiný muž, přeje opustit dav věčného zatracení a vzdát se světského života, a zvolit váš život v komunitě, nesouhlaste s jeho přijetím ihned, jak již řekl můj pán Sv. Pavel: Probate spiritus si ex Deo sunt. To znamená: Prověřte si duši, abyste věděli, zda přichází od Boha. Pokud by mu mělo být společenství mezi bratry uděleno, raději jej s Pravidly řádu seznamte, a pokud si přeje svědomitě dbát jejich přikázání a je po vůli Mistra i ostatních bratrů jej mezi sebe přijmout, dovolte mu jeho přání a touhu vyjevit přede všemi bratry na setkání v kapitole a dovolte mu o to požádat s čistým srdcem.

 

O exkomunikovaných Rytířích

  1. Pokud víte, kam se uchylují exkomunikovaní Rytíři, tam vás posíláme a pokud si někdo ze zámoří přeje přidat se do rytířské služby, neměli byste plošně usilovat o dosažení tolika, než je spasení jeho duše. Nařizujeme mu být přijat pouze za takové podmínky, že se dostaví před biskupa dané provincie a vysloví svůj záměr, který je mu znám. A když jej biskup vyslechne a přijme, měl by jej poslat za Mistrem a bratry Řádu a pokud je jeho život čestný a zaslouží si jejich společnost, pokud se zdá Mistrovi a bratrům dobrý, nechť je velkoryse přijat. A pokud v této chvíli odejde na věčnost kvůli trýzni a mučení, kterým prošel, nechť jsou mu dopřána všechna privilegia bratrství tak, jako nemajetným Rytířům Řádu.

 

  1. Za jiných podmínek by se bratři Řádu neměli stýkat s exkomunikovanými, ani přijímat jejich věci, a toto velmi přísně zakazujeme, neboť by to byla velká ztráta, kdyby pak byli vyloučeni jako oni. Ale pokud je exkomunikovanému pouze zakázáno vykonávat svatou službu, je možno se s takovým dál stýkat a brát jeho dary či majetek pro charitu, se svolením Mistra.

 

O nepřijímání dětí

  1. Přestože pravidlo Svatých otců dovoluje přijímat děti do náboženského života, my radíme tak nečinit. Neboť ten, kdo si přeje zasvětit dítě navždy rytířské službě by měl dočkat, dokud je dítě schopno nosit zbroj a zbraň v plné síle a zbavovat zemi nepřátel Ježíše Krista. Potom dovolme matce a otci přivést jej do našeho domu a vyjádřit žádost, která je bratrům známa, a je mnohem lepší, pokud svou službu nepřislíbí jako dítě, ale teprve až jako starší kdy ničeho zpětně nelituje. A od této doby jej nechme projít zkouškou dle dispozic Mistra a bratrů a též v závislosti na čestnosti života žadatele, který chce být přijat mezi bratry.

 

O bratrech, kteří příliš dlouho stojí v kapli

  1. Bylo nám oznámeno od očitých svědků, že příliš často a bez zábran vyslýcháte bohoslužbu, přičemž stojíte. Takovéto chování neschvalujeme. Nařizujeme, aby silní stejně jako slabí, zabraňujíce tak zmatkům, zpívali žalm s názvem Venite – s úvodem i hymnou, sedíc a aby se modlili v tichosti, šeptajíc a ne nahlas, aby se tak modlící se bratři nerušili navzájem.

 

  1. Ale na konci žalmů, když je zpíváno Gloria patri, při poctě Svaté Trojici se zvedněte a ukloňte směrem k oltáři, kdy slabí a nemocní pouze pokloní hlavou. Takto nařizujeme, a když je čteno objasnění Gospelu a je zpíváno Te deum Laudamus a když se zpívají chvalozpěvy a všechny mše jsou ukončeny, budete stát. Takto vám nařizujeme stát při mších a při všech částech Naší Paní.

 

O bratrském oděvu

  1. Nařizujeme, aby všechna roucha bratrů byla stejné barvy – bílé, černé nebo hnědé. A všem rytířským bratrům – pokud možno – půjčujeme v zimě i létě bílý plášť, a nikdo jiný, kdo nepatří mezi zmíněné Rytíře Kristovy nesmí nosit bílý plášť, tak aby ti, kdo opustili život v temnotě poznali jeden druhého a byli tak sladěni pro svého stvořitele znamením bílého oděvu, který značí čistotu a neposkvrněnost. Cudnost a neposkvrněnost je jistotou srdce a zdraví těla. Protože pokud se některý z bratrů nezasvětí prostotě, nedosáhne nekonečného klidu a neuvidí Boha, dle slibu apoštola, který řekl: Pacem sectamini cum omni bus et castimoniam sine dua nemo Deum videbit. Tj. Bojuj, abys všem přinesl mír, zachovej cudnost, bez které nikdo nemůže vidět Boha.

 

  1. Ale tato roucha by měla být prostá bez jakéhokoli náznaku pýchy. A tak nařizujeme, aby žádný z bratrů neměl na oblečení kus kůže, ani něco, co by sloužilo k užitku těla, ani přikrývku, pokud není z jehněčí nebo ovčí vlny. Nařizujeme, aby všichni měli to samé, tak aby se mohli obléci a svléci, obout a zout si boty jednoduše. A správce textilu nebo ten na jeho místě by měl přísně dbát a starat se, aby se zavděčil Bohu ve všech výše uvedených podmínkách tak, aby oči závistivých a zlých jazyků nemohly shledat roucha příliš dlouhými či příliš krátkými, ale měl by je předávat tak, aby padly těm, kdo je musí nosit v závislosti na velikosti každého.

 

  1. A pokud některý z bratrů z pocitu pýchy či arogance zatouží mít svůj oděv lepší a fajnovější, ať je mu dán ten nejhorší. A ti, kteří obdrží roucha nová musí hned vrátit svá stará, která budou dána správcům statku a četařům či chudým, dle dobrého úsudku toho, kdo má výdej šatstva na starosti.

 

O košilích

  1. Mimo jiné velkoryse ustanovujeme, že kvůli přílišnému horku, které existuje na Východě od Velikonoc po Všechny svaté v dobré vůli, ale ne jako pravidlo – by měla být vydána lněná košile každému bratru v takových podmínkách, který si ji přeje nosit.

 

O lněném povlečení

  1. Se společným souhlasem nařizujeme, aby měl každý muž šatstvo i povlečení lněné, dle úsudku Mistra. Je to náš záměr, abyste měl každý kromě matrace 1 podhlavník a 1 přikrývku, a ten, kdo 1 z toho postrádá, dostane pléd a může používat lněnou přikrývku za všech podmínek. A za všech podmínek budou spát oblečeni do košile a „breeches“ a bot a pásku a tam, kde spí, by mělo být osvětleno až do rána. A výdejčí textilu by měl zajistit, aby byli bratři tak dobře stříháni a holeni, že mohou být prohlédnuti zepředu i zezadu, a my nařizujeme přísně toto pravidlo dodržovat s tolerancí k bradkám a knírům tak, aby však na jejich tělech nebyl nalezen žádný znak nestřídmosti.

 

O špičatém obutí a tkaničkách

  1. Jak všem bratrům, tak všem dočasně sloužícím Řádu, zakazujeme nosit špičaté boty a tkaničky. Víme, že jde o manifest a že tyto odporné věci patří pohanům. Tito by také neměli příliš dlouho nosit jejich šatstvo. Je to proto, že ti, kdož slouží jedinému stvořiteli musí být zrozeni v souladu se slibem Boha, který řekl: Estote mundi quia ego mundus sum. Což je: Buďte zrozeni tak, jako já.

 

Jak by měli jíst

  1. V jídelní síni – nebo lépe ji nazvat klášterní jídelnou – by měli jíst pospolu. A pokud z důvodu jiných zvyklostí ostatních nábožensky založených mužů něco potřebujete, v podřízenosti a se vší pokorou si o to potichu u stolu řekněte. Jelikož apoštol řekl: Manduca panem tuum cum silentio. To znamená: Jezte svůj chléb v tichosti. A v žalmu je uvedeno: Posui ori meo custodiam. To znamená: Udržím svůj jazyk za zuby. Neboli: Myslel jsem, že mne můj jazyk zradí. Nebo též: Držím svůj jazyk za zuby, aby nemohl říct nic zlého.

 

O čtení lekcí

  1. Vždy při večeři konventu si pokud možno nechte předčítat Písmo svaté. Jestliže milujeme Boha a všechna jeho svatá slova a svatá přikázání, měli bychom toužit je pozorně poslouchat – a předčítající vám řekne, abyste ztichli, než začne číst.

 

O miskách a nádobách na pití

  1. Z důvodu nedostatku misek budou jíst bratři v párech, aby tak jeden druhého lépe a blíže poznali, a tak mohla být lépe odhalena asketičnost a skrytá abstinence při společném stravování. A také se domníváme, že by každý bratr měl mít nalito víno stejnou měrou.

 

O pojídání masa

  1. Mělo by být dostačující jíst maso třikrát týdně, kromě Vánoc, Všech svatých, Přijetí a Posvícení 12 apoštolů. Je nám je známo, že pojídání masa ničí tělo. A pokud půst, kdy se nejí maso padne na úterý, příští den nechť je bratrům dáno masa hojně. A v neděli všichni bratři Řádu, kaplan i úředníci by měli dostat dvě jídla k poctě svatého vzkříšení Ježíše Krista. A zbytek domácnosti, to je správci statku a četaři by měli být spokojeni s jedním jídlem a děkovat za ně Bohu.

 

O týdenní stravě

  1. V běžných dnech týdne – tj. Po, St, So – by měli všichni bratři dostat 2-3 jídla zeleninová nebo jiná, která se jedí s chlebem, a na tom trváme – toto by mělo být dostačující a nařizujeme tak dodržovat. Protože ten, kdo nesní jedno jídlo by měl druhé sníst.

 

O páteční stravě

  1. V pátek nechť je celé kongregaci servírováno maso „lenten“ – z úcty a jako pašije Ježíše Krista, a budete se postit od Všech svatých do Velikonoc, kromě dne Vánoc, Přijetí a Posvícení 12 apoštolů. Ale slabí a nemocní bratři toto dodržet nemusí. Od Velikonoc po Všechny svaté mohou jíst dvakrát, dokud nenastane hlavní půst.

 

O odříkávání modliteb před/po jídle

  1. Vždy po každé večeři by měli všichni bratři v tichosti poděkovat Bohu, je-li kostel blízko místa kde jedí, a pokud ne, na místě samém. S pokorou v srdci by měli vzdát dík Ježíši Kristu, který je jejich Pánem a Dárcem. Nechť jsou zbytky rozlomeného chleba dány chudým a celé bochníky ponechány. I když odměnou chudým je království nebeské – a mělo by jim být dáno bez zaváhání a křesťanská víra tě mezi nimi bez pochyb nalezne, nařizujeme, aby 10. skrojek chleba byl dán tvému „almoner“.

 

O dodržování „collation“

  1. Když zmizí světlo dne a padne noc, poslouchejte zvuku zvonu nebo volání ke mši, dle zvyků dané země a všichni se odeberte k rozjímání. Ale nejprve vám nařizujeme vzít si „collation“ – přesto zařazujeme toto lehké jídlo pod pravomoc a rozhodnutí vašeho Mistra. Když bude sám chtít vodu a z velkorysosti pro ostatní objedná zředěné víno, nechť je servírováno s rozvahou. Opravdu by toto nemělo být vzato jako rozmar, ale umírněně. A Salomon řekl: Quia vinum facit apostatare sapientes – Víno ničí moudrost.

 

O držení ticha

  1. Když bratři ukončí rozjímání, nemají svolení otevřeně hovořit, kromě případu, kdy hrozí nebezpečí. A nechme jít každého na lůžko v tichosti a pokud potřebuje hovořit ke svému správci statku, měl by tak učinit šeptem. Ale pokud se stane, že nastane mezi rytířstvem domu po rozjímání problém, který se musí neodkladně řešit ještě než nastane ráno, souhlasíme, aby Mistr nebo část starších bratrů, kteří pro něj velí, mohli hovořit normálně. A pro tento důvod a ze zjevných pohnutek tak nařizujeme.

 

  1. Protože je psáno: In multiloq uio non effugies peccantum – Hovořit přespříliš není bez hříchu. A jinde je uvedeno: Mors et vita in minibus Lingue – Život a smrt pohánějí jazyk. A během konverzace zakazujeme sprostá slova a burácivé výbuchy smíchu. A je-li během takového hovoru řečeno něco, co by být nemělo, nařizujeme odříkat modlitbu Páternoster před usnutím ze vší čisté oddanosti.

 

O stonajících bratrech

  1. Bratři, kteří během své činnosti v domě stonají mají svoleno stát během mší se svolením Mistra nebo toho, kdo je pověřen takto dovolit. Namísto mše by měli vyslovit 13 Paternosterů, jak je řečeno výše, tak, aby jejich slova vystihovala jejich srdce. Tak řekl David: Psallite sapienter – Zpívejte moudře. A jinde řekl stejný David: In conspectu Angelorum psallam tibi – Zazpívám ti před anděly. A nechť je tak vždy učiněno za diskrétnosti Mistra nebo toho, kdo je k této správě zmocněn.

O komunálním životě

  1. Ve Svatém písmu je uvedeno: Dividebatue Singulis prout cuique opus erat – Každému je dáno podle jeho potřeb. Proto říkáme, že žádný z vás by neměl být vyzdvihován, ale všichni by se měli starat o nemocného, a ten, kdo je nemocný by měl být alespoň trošku vděčný Bohu a nesužovat se, a nechte kohokoli být raději pokornějším při své slabosti a nestát se pyšným díky soucitu. Touto cestou budou žít všichni členové v míru. A zakazujeme komukoli zastávat přílišnou abstinenci a odříkání, nýbrž nechť důsledně dodržuje komunální život.

 

O Mistrovi

  1. Mistr může dát komukoli chce koně a zbroj a cokoli, co patří jinému bratrovi, a ten, komu věci patřily se proto nestane rozmrzelým a naštvaným, neboť si buďte jisti, že pokud by se rozzlobil, půjde proti Bohu.

 

O pořádání Rady

  1. Nechť pouze bratři blízcí Mistrovi dávají moudré a plodné rady předvoláni tak na shromáždění, neboť bez výjimky nařizujeme, že každý by měl být vyvolen. Má-li se řešit vážný problém jako například vzdání se komunální půdy či hovořit o záležitostech domu či přijímání bratra, tak – pokud si to Mistr přeje – je vhodné shromáždit celou kongregaci a vyslechnout si názor celé kapitoly. A co se zdá Mistrovi jako nejlepší a nejvhodnější, dovolte mu tak učinit.

 

O bratrech vyslaných do zámoří

  1. Bratři, kteří jsou svým velením vysláni do vzdálených zemí světa by se měli snažit dodržovat příkazů Pravidel dle možností a co se masa a vína týče žít bez výčitek atp. aby tak mohli obdržet dobré reference od nečlenů řádu a dále se chovat tak, aby svým slovem či činem nešpinili vnímání své služby a aby byli příkladem dobré práce a moudrosti – a též, aby tak jejich přítomnost tomu, s kým se stýkají a u koho bydlí, činila čest. A dům, ve kterém spí a kde bydlí by měl být pokud možno na noc osvětlen, aby je tak nepřátelé ve stínu nesvedli ke špatnosti a hříchu, což Bůh zakazuje.

 

O držení míru

  1. Každý bratr by měl zajistit, aby neinicioval s druhým bratrem nenávist či zlost, ve jménu křesťanské lásky a též proto, že milosrdnost Boha činí silné i slabé bratry jako sobě rovné.

 

Jak by měli bratři jednat

  1. Z důvodu splnění církevních úkolů a dosažení slávy v radosti našeho Pána a pro uniknutí strachu z věčného ohně pekel je to BOJ, ve kterém všichni bratři své profese poslouchají svého Mistra. Neboť ničeho si Ježíš Kristus nevážil více, než poslušnosti. A jakmile je něco nařízeno Mistrem nebo tím, koho ten k tomu zmocnil, mělo by tak být učiněno bez odkladu a jako by to poručil sám Kristus. Neboť tak řekl Ježíš slovy Davida a je to pravda: Ob auditu auris obedivit mihi – Jakmile mne uslyšel, poslechl mne.

 

  1. Proto se modlíme a striktně nařizujeme rytířským bratrům, kteří se vzdali své vlastní vůle a všem ostatním, kteří slouží po předem pevně určenou dobu, aby neodcházeli ven do města bez svolení Mistra či toho, kdo je zmocněn takovým rozhodnutím, kromě hřbitovu v noci a na místa modlitební, umístěna mezi zdmi Jeruzaléma.

 

  1. Tady mohou jít bratři po dvojicích, ale jinak nesmí odejít jak ve dne, tak ani v noci, a když zastaví na ubytovně, žádný bratr, správce statku ani četař nesmí jít do jiné ložnice bez svolení (jak je řečeno výše) někoho vidět či s ním hovořit. Nařizujeme za společného souhlasu nás všech, že v tomto nařízení, kteréž je pod správou Boha, by neměl žádný bratr bojovat nebo odpočívat dle své vůle, nýbrž jen z rozkazu Mistra, kterého by měli všichni přijmout tak, jako by následovali prohlášení Ježíše Krista. Non veni facene voluntatem meam, sed ešus que misit me, Patris – Nepřišel jsem z vlastní vůle, ale byl to můj otec, kdo mne poslal.

 

Jak by měli uskutečnit výměnu

  1. Bez svolení Mistra či toho, službou určeného, nechť žádný z bratrů nesměňuje žádnou věc pro druhou, ani se neptá, dokud nejde o malou bezvýznamnou tretku.

 

O zámcích

  1. Bez svolení Mistra či toho, službou určeného, nechť nikdo z bratrů nemá zamykatelný batoh či tašku, ovšem správce domu a Mistra se to netýká. Bez svolení Mistra či jeho zástupce nechť žádný z bratrů nedostává dopisy od příbuzných a jiných lidí, ale pokud je mu to dovoleno a pokud to těší Mistra či jeho zástupce, dopisy mu mohou být čteny.

 

O světských darech

  1. Pokud je cokoli, co nemůže být konzervováno – jako maso – dáno některému bratrovi jako dar díků od člověka ne-člena, měl by toto předat Mistrovi či příslušnému správci. Ale pokud se stane, že přítel či příbuzný věnuje něco pouze onomu bratrovi, nechť si to – pouze za svolení Mistra či správce k tomu určeného – ponechá. Nepřejeme si, aby správci či „baillis“, kteří jsou určeni řízením v této věci se k tomuto pravidlu sami vázali.

 

O selháních

  1. Pokud některý bratr v řeči či v boji či jiným způsobem dojde hříchu, měl by sám ze své vůle o svém selhání informovat Mistra, aby tak došel k nápravě s čistým srdcem. A pokud takto často nehřeší, nechť je mu dán jen lehký trest, ale pokud je jeho selhání velmi vážné, nechť se oddělí od společenství tak, aby s bratry nadále nejedl a nepil u společného stolu, nýbrž sám, a měl by přijmout milosrdný trest Mistra a bratrů, že může být i dále spasen v Soudný Den.

 

O vážných prohřešcích

  1. Především bychom měli zajistit, aby žádný bratr – mocný i bez moci, silný čí slabý, jenž si přeje postupně povýšit a stát se pyšným a obhajujícím své zločiny – nezůstal bez trestu. Ale pokud to ani on sám nechce odčinit, nechť je mu dán drsnější trest. A pokud o něm bylo jednáno při milosrdných modlitbách rady a on se dále nechce zpytovat, nýbrž se chvástá víc a víc, ať je vyvržen z božího stáda, dle apoštola, který řekl: Auferte malum ex fobie – Oddělte hříšné, kteří jsou mezi vámi. Je proto nezbytné vyjmout hříšné ovce ze společnosti oddaných bratrů.

 

  1. Víceméně by to měl být Mistr, kdo by měl držet ve své ruce hůl a šlehat jí tak, aby podpořil slabost a sílu druhých, hůl, kterou by pobil z lásky k pravdě rady patriarchů  neřesti těch, kdo hřeší. Ale také – jak řekl můj pán Sv. Maxim: Nechť shovívavost není větší než pochybení, neboť přehnané potrestání vrátí hříšníka do spárů zla.

 

O pomluvách

  1. Skrz náboženskou radu vám nařizujeme zamezit pohromám: závisti, pomluvám, zášti, obviňování. Tak, že každý z vás by měl být zaníceně veden proti tomu, co řekl apoštol: Ne sis criminator et susurno in populo – Neobviňujte a nebuďte zákeřní proti lidem Boha. Ale pokud bratr s jistotou ví, že jeho druh a bratr zhřešil, v tichosti a bratrské dobrotě ať je mezi nimi vše v soukromí vyjasněno – a pokud si to druhý nepřeje vyslyšet, nechť je přivolán jiný bratr a pokud onen oběma bratry opovrhne, měl by se veřejně omluvit před celou radou. Ti, kdož přecházejí neštěstí a starosti druhých kvůli vlastnímu zaslepení, a mnozí jsou sami plní velkého utrpení, takže neopomenou závidět druhým, tak viditelně upadnou do pradávného zatracení.

 

Nechť není nikdo pyšný na své chyby

  1. Přestože jsou všechna sprostá slova hříšná, budou tak vyslovena těmi, kdož se chvástají svými hříchy před přísným soudcem Ježíšem Kristem – neboť to dokazuje, co řekl David: Obmutui et silui a bonis – každý by měl dbát mluvy v dobrém a dbát ticha. Stejně tak by měl každý zamezit zlým řečem, tak aby unikl trestu za hřích. Striktně zakazujeme, aby některý z bratrů slepě vyzdvihoval své hrdinské činy, které vykonal ve světském životě, který by měly být nazývány spíše hloupostmi, spáchanými před výkonem rytířské služby a potěšením ze záblesku, ve styku s nemorálními ženami atp. – a pokud se stane, že uslyší, jak o těchto jeho činech hovoří jiný bratr, měl by ho hned umlčet. A pokud to nelze, měl by místo hned opustit a nenastavovat ucho svého srdce „pouličnímu prodavači oplzlostí“.

 

Nechť nikdo nežádá

  1. Tento zvyk – kromě jiných – vám nařizujeme dodržovat striktně a přísně, a totiž, že žádný bratr bez výjimky nepožádá o zbroj či koně někoho jiného. A stane se tak, že pokud je stav bratra, slabost jeho zvěře či vetchost jeho zbroje očividná tak, že tento bratr nemůže jít vykonat svou službu znevýhodněn možným ublížením, nechť jde za Mistrem či tím, kdo je správou této věci pověřen a obeznámí jej se situací s upřímností v srdci a z čistého bratrství a nadále ať zůstane vydán k dispozici Mistru či správci této věci.

 

O zvířatech a správcích statku

  1. Každý bratr může mít 3 koně a ne víc bez svolení Mistra, neboť v domě božím a chrámu Salomona je v současnosti velká nouze. Každému z bratrů zaručujeme 3 koně a jednoho správce statku (podkoního?) a pokud ten slouží dobrovolně, neměl by jej tento bratr bít za žádný jeho hřích, který spáchá.

 

O tom, že žádný z bratrů by neměl mít zdobenou uzdu

  1. Přísně bratrům zakazujeme, aby měli uzdu zdobenou stříbrem či zlatem, a to ani třmeny či ostruhy. Platí tak, pokud by si je koupil, ale pokud je mu zbroj dána jako dobrovolný dar a ozdoba je stará tak, že je zlato či stříbro zašlé a jeho krása není očividná a nevzbuzuje pýchu, potom si ji může nechat. Ale pokud je mu vydáno nové příslušenství, nechť s tím Mistr naloží, jak on uzná.

 

O chráničích kopí

  1. Nechť žádný z bratrů nemá kryt na štítu či kopí, naopak si myslíme, že je to nevýhodné a mohl by tak být zranitelnější.

 

O vacích na jídlo

  1. Toto pravidlo námi ustavené je benefitem pro každého a proto nařizujeme jeho dodržování – aby žádný z bratrů neužíval pytel na jídlo ze lnu či vlny, zásadně však nic jiného než z „profinelu“.

 

O lovu

  1. Společně zakazujeme všem bratrům lov ptactva s pomocí jiného ptáka. Neboť lov není pro zbožného člověka potěšením, nýbrž má pozorně naslouchat slovům Božím, často se modlit a každý den se upřímně v modlitbách Bohu vyznat z hříchů, kterých se dopustil. Žádný bratr by se neměl účastnit lovu, při kterém jiný muž loví s pomocí dravce jiného ptáka. Zbožný člověk by se měl vyznačovat prostotou bez přílišných řečí a smíchu, ale moudře a bez zdvihání hlasu. A též nařizujeme všem bratrům, aby nechodili do lesa s lukem či kuší lovit zvěř či doprovázet někoho jiného, kdo by takto šel, pokud není důvodem láska uchránit jej od nevěřících pohanů. Také byste neměli jít za psy, křičet či tlachat či hnát koně z touhy chytit dravé zvíře.

 

O lvovi

  1. Je to pravda, že právě vy máte tu povinnost dát svou duši za své bratry tak, jako Ježíš Kristus, a pro obranu země před nevěřícími pohany, jež jsou nepřáteli syna Marie Panny. Výše uvedené nařízení o lovu bez výjimky zahrnuje i zákaz lovu lvů, neboť ten přechází v kruhu a hledá, co může pohltit, jeho tlapy proti každému a ruce každého proti němu.

 

O vlastnictví země a lidí

  1. Toto nové nařízení vzniklo na základě Písma svatého a z božské prozřetelnosti ve svaté zemi na Východě. To uvádí, že ozbrojené společenství rytířů může zabít nepřátele kříže bez zhřešení. Z tohoto titulu ustanovujeme vás nazývat Rytíři Řádu, s dvojí výhodou a krásou bezúhonnosti, a můžete vlastnit půdu a muže, nevolníky a pole – a spravedlivě jim velet a stanovit jejich práva, jak je uvedeno.

 

O „tithes“

  1. Vy, kdož jste opustili potěšení z bohatství tohoto světa, věříme, že jste se dobrovolně vystavili chudobě, a proto jsme rozhodli, že v životě komunity můžete dostávat almužnu (tithes). Pokud si biskup dané oblasti, kde jsou tithes dávány dle práva, přeje vám je dobrovolně dávat – se svolením své kapituly – může vám dávat ty tithes, které kostel vlastní. A pokud si je některý laik ponechává ve své správě, pro svůj užitek a proti církvi, a přeje si je dávat vám, může tak učinit dle svolení a pravidel této kapitoly.

 

O vyřčení soudů

  1. Víme, protože jsme to viděli, že persekutorů a lidí, kteří se rádi hádají a krutě zacházejí s věřícími církve svaté a jejich přáteli, je bezpočet. Dle jasného úsudku našeho shromáždění nařizujeme, že pokud je někdo v částech Východu i jinde, kdo žádá vaší služby, ve vší ctnosti a z lásky k pravdě byste měli tuto celou věc před přijetím zvážit, je-li to nezbytné. Stejné nařízení by mělo být dodržováno stále, pokud je vám něco ukradeno.

 

O starších bratrech

  1.  Nařizujeme slovy shromážděných, že staří a slabí bratři budou uctíváni s pokorou a bude zohledněna jejich křehkost a bude o ně dobře postaráno na základě respektu k Pravidlům a ve všech směrech, co je nezbytné k jejich fyzickému blahu, a v žádném případě by neměli být ponecháni v tísni.

 

O nemocných bratrech

  1. Nechť jsou nemocní bratři bráni v zřetel a opečováváni a nechť slouží dle slov evangelia a Ježíše Krista: Infirmus fui et visitastis me – Byl jsem nemocen a tys mne navštívil. A nechť to není opomenuto. Neboť bratři, kteří jsou na tom bídně by měli být léčeni v tichosti a s péčí, neboť za péči o ně, která jež poskytnuta bez rozmyslu, vás čeká království nebeské.

Proto nařizujeme pečovatelům, aby svědomitě a oddaně poskytovali vše potřebné, co různě nemocní bratři potřebují, jako je maso – červené i bílé a všechny ostatní potraviny, které prospívají zdraví, dle možností a zvyklostí domu.

 

O zesnulých bratrech

  1. Když některý z bratrů opustí tento svět a zemře, věc, které není nikdo z nás ušetřen, nařizujeme vám za jeho duši s čistým srdcem zazpívat mši a nechť je služba svatá sloužena kněžími, kteří slouží svrchovanému vladaři a vámi, kdož sloužíte dobrovolně po předem daný čas a všichni bratři, kteří jsou v místě, kde leží tělo a slouží dočasně, by měli odříkat 100 Paternosterů během následujících 7 dní. A všichni bratři, kteří jsou pod správou domu, kde bratr zemřel by měli vyslovit 100 Paternosterů, jak je určeno výše poté, co je smrt bratra v božské milosti oznámena. Také se modlíme a nařizujeme z farářské autority, aby byl žebrák krmen masem a vínem po 40 dní ve vzpomínku na mrtvého bratra, tak jako by byl živ. Výslovně zakazujeme ostatní dary, které bývaly dávány z vůle a lítosti nemajetnými Rytíři Řádu při smrti bratrů, na oslavu velikonoc a při ostatních oslavách.

 

  1. Co více, měli byste vyjadřovat svou víru s čistotou v srdci nocí i dnem tak, jako byste provázeli v této věci nejmoudřejšího z proroků, který řekl: Calicem salutaris accipiam – Pozdvihnu pohár spásy. Nebo také: Pomstím smrt Ježíše Krista svou smrtí. Nebo tak jako Ježíš Kristus dal své tělo pro mne, já jsem stejně tak připraven dát svou duši za své bratry.

 

O duchovních a úřednících, kteří slouží dobrovolně

  1. Celý zástup shromážděných vám nařizuje předat veškeré dary a jiné druhy pozorností všeho druhu, ať už z jakéhokoli důvodu vám byly dary dány – duchovním a úředníkům a ostatním, kteří zůstávají v dobrovolné službě dočasně, po pevně stanovenou dobu. Z moci Pána Boha, služebníci církve mohou mít pouze oděv a jídlo a nemohou si přenechávat nic jiného, pokud jim to dobrovolně a ochotně nedovolí ponechat Mistr.

 

O světských rytířích

  1. Ti, kdož slouží z pohnutek citu a zůstávají s vámi po předem danou dočasnou dobu jsou rytíři domu Boha a církve Salomona, proto se ze soucitu modlíme a též nařizujeme, aby pokud některý z nich během své služby odejde z tohoto světa k Bohu, pro lásku k Bohu a jeho bratrské milosti, nechť je jeden žebrák za spásu jeho duše krmen 7 dní a každý bratr domu by měl za něj odříkat 30 Paternosterů.

 

O světských rytířích, kteří slouží dočasně

  1. Nařizujeme všem světským rytířům, kteří touží s čistým srdcem sloužit Ježíši Kristu a domu ˇ5ádu Salomona po dočasnou dobu, aby si svědomitě koupili vhodného koně a zbroj a vše potřebné k výkonu jejich služby. Navíc nařizujeme oběma stranám, aby si cenu koně zapsali tak, aby nebyla zapomenuta – a nechť je vše, co rytíř potřebuje – uzda, potřeby koně i jezdecké boty, dle vnitřního předpisu domu vydáno z bratrské charity. A pokud během této určené doby kůň náhodou pojde ve službách domu, měl by jej nechat Mistr nahradit – pokud si to dům může dovolit. A pokud si na konci své služby rytíř přeje navrátit se domů, měl by z dobré vůle ponechat domu ˝ ceny koně a druhou ˝ může – pokud si tak přeje – obdržet z almužen domu.

 

O spolku četařů 

  1. Jako světští a četaři, kteří si přejí dobrovolně sloužit Řádu pro spásu jejich duší a přijít do služby z dalekých regionů a sloužit po pevně určený čas, zdá se nám vhodné, aby složili slib, aby tak závistiví nepřátelé nemohli v jejich srdcích převrátit dobré úmysly.

 

O bílých rouchách

  1. Dle shromážděných a všech kapitol zakazujeme a nařizujeme vyloučení a bereme jako velký prohřešek kohokoli, kdo se zpronevěřil diskrétnosti své služby v domě Boha a mezi rytíři Řádu a také je prohřeškem, aby četaři a správci statku nosili bílá roucha. Tohoto obyčeje bylo v minulosti zneužíváno a byla tím našemu Řádu způsobeno velké poškození, neboť v některých zahraničních oblastech falešní bratři, ženatí muži a další, se zapřísáhli a vydávali za bratry rytířského Řádu, ač byli světští. Snesli na náš Řád mnoho hanby a také velmi poškodili rytířská nařízení a dokonce se tím i jejich statkáři pyšnili – a z tohoto vznikl bezpočet skandálů. Proto nechť jsou jim ponechána roucha černá, ale pokud je nebude možno dát, mohou dostat jakákoli v této oblasti dostupná, a nebo ta nejlevnější, tj. „burell“.

 

O ženatých bratřích

  1. Pokud pořádá o přijetí mezi bratry ženatý muž, přínosný a oddaný domu, dovolujeme jej přijmout za těchto podmínek: že po své smrti zanechá Řádu část jeho majetku a vše, co za dobu po nástupu nabude. Mezitím by měl vést čestný život a oddaně žít se svými bratry. Ale neměl by nosit bílá roucha či pláště, symbol neposkvrněnosti. Navíc: pokud tento muž zemře dříve než jeho žena, měli by bratři zabrat jen část jeho majetku a zbytek ponechat jeho ženě jako podporu během jejího dalšího života, neboť se nám nezdá správné, aby takovýto „confréres“ mohl/a žít v domě s bratry, kteří přislíbili neposkvrněnost Bohu.

 

O sestrách

  1. Společnost žen je nebezpečnou věcí, neboť s jejich pomocí archaický ďábel svedl mnohé z cesty do Ráje. Proto nechť není žádná žena přijata za sestru do domu Řádu, tak je to, drazí bratři, že se nadále nesluší dodržovat tento zvyk, takže květ neposkvrněnosti mezi vámi bude navždy zachován.

 

Nechť nemají s ženami důvěrnosti

  1. Věříme, že je nebezpečné pro věřícího příliš často hledět do tváře ženy. Z tohoto důvodu se žádný z vás nesmí odvážit políbit ženu, ať už vdovu, mladou dívku, matku, sestru, tetu a žádnou jinou, a od nynějška by Rytířství Ježíše Krista mělo zamezit za každou cenu objímání žen, čímž bývali muži v minulosti často zahubeni, a tak aby mohli i nadále zůstat před tváří Boha s čistým svědomím a jistotou života.

 

O nekmotření

  1. Zakazujeme od nynějška všem bratrům dovolit si vychovávat děti co se křtitelnice týká a žádný by se neměl stydět odmítnout být kmotrem, tato nepříjemnost bývá více věcí hrdosti než hříchu.

 

O nařízeních

  1. Všechna nařízení výše uvedená v těchto Pravidlech jsou ve svěření a rozhodnutí Mistra.

 

Toto jsou sváteční dny a svátky, které by měli všichni bratři dodržovat a oslavovat

  1. Nechť všichni současní i budoucí bratři vědí, že by měli slavit svátek

12 apoštolů (tj. Sv. Petr a Pavel, Sv. Andrej, Sv. Jan a Sv. Filip, Sv. Tomáš, Sv. Bartoloměj, svátek Žida Sv. Šimona, Sv. James, Sv. Matthew

Svátek Sv. Johna Baptisty, Svátek Nanebevzetí a 2 dny předtím, Dny „rogation“, Svátek „Pentecost“, Dny „ember“ (žhavý popel?), Svátek Sv. Laurence, Svátek naší Paní v půlce srpna, svátek Všech svatých, svátek Epiphany. A měl by být půst během všech zmíněných svátků dle nařízení Papeže Innocenta na shromáždění, které se konalo v Pise. A pokud některý z půstů během těchto svátků připadne na pondělí, měli by se postit předchozí sobotu. Pokud den zrození našeho Pána připadne na pátek, měli by bratři k poctě jeho svátku jíst maso. Ale měli by se postit při půstu Sv. Marka kvůli Litanii – neboť byla založena v Římě z důvodu smrtelnosti člověka. Ovšem pokud připadne její část do oslav Velikonoc, neměli by se postit.

 

Toto jsou postní dny, které by se měli v domě Řádu dodržovat

  1. Zrození našeho Pána, post Sv. Stephena, Sv. Jan Evangelista, Svatá neviňátka, 8.den Vánoc, což je den Nového roku, Epiphany, Sv. Mary Candlemas, apoštol Sv. Mathias, Zvěstování naší Paní (zřejmě je myšleno Panny Marie?) v březnu, Velikonoce a tři nadcházející dny, Sv. Jiří, Sv. Filip a James - dva apoštolové, Nalezení svatého Kříže, svátek Nanebevzetí našeho Pána, Pentecost a dva dny poté, Sv. Jan Baptista, Sv. Petr a Pavel – dva apoštolové, Sv. Máří Magdalena, Apoštol Sv. Jan, Sv. Laurenc, Nanebevzetí Panny Marie a svátek jejího zrození, velebení svatého Kříže, svátek apoštola Sv. Matthew, Sv. Michal, svátek Žida Sv. Šimona, svátek Všech svatých, Sv. Martin v zimě, Sv. Katerina v zimě, Sv. Andrej a Nicholas v zimě, apoštol Sv. Tomáš.

 

  1. Žádný z méně důležitých svátků by se neměl v domě Řádu dodržovat. A my si přejeme a radíme výše uvedené striktně dodržovat a lpíme na tom, aby se všichni bratři Řádu postili od neděle před Sv. Martinem zrození našeho Pána, pokud nejsou omluveni pro nemoc. A pokud snad svátek Sv. Martina připadne na neděli, měli by se bratři předchozí neděli vzdát masa.